O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nejprve jsme mysleli, že rorýsovník vedle poštolčí lodžie je zcela okupován špačky. Ale když 20. května prolétali rorýsi kolem pana poštolky, který na zábradlí dokončoval svou toaletu, bylo vidět, že jeden z nich slétá dolů z atiky nebo z rorýsovníku. Pokračovat ve čtení „Jak je to s rorýsy a špačky“
Než se takové poštolče naučí samo nakrmit, zkouší to různě. V hnízdní bedýnce se často povaluje nějaký ten myš… Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou. Matku poštolku už za nimi v době krmení skoro skoro není vidět. Pokračovat ve čtení „Postrach žížal a brouků“
Včera jsme viděli prvního letošního rorýse. Bohužel to nebyl rorýs živý, ale úlovek, který přinesl paní poštolka její druh. Jak už víme z minulých let, je lov rorýsů jeho oblíbenou kratochvílí… Pokračovat ve čtení „První rorýsi“
Čas od řasu přinese pan poštolka své družce trpělivě vysedávající na vejcích neobvyklý úlovek. Aby bylo jasno, jeho nejčastější kořistí jsou různí drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Jeden slepýš a šest vajec“