O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
To, že pan poštolka občas přinese paní poštolce dárek i na podzim, není zas tak neobvyklé. Dnes se po prvním dárku – sýkorce -, o které jsme psali v předchozím příspěvku (Nepozorná sýkorka), nečekaně vytasil i s dalším dárkem. Pokračovat ve čtení „Druhý dárek“
„Naše“ poštolky tráví teď na začátku podzimu doma poměrně dosti času. Brzy poté, co ráno odletí se zase vracejí, aby využily vyhřátá bidýlka ke slunění. Pokračovat ve čtení „Nepozorná sýkorka“
I když už tu máme podzim, „náš“ pan poštolka dnes přinesl paní poštolce až do hnízda hraboše. Sice úplně malého, ale paní poštolka si pro něj přiletěla s velkým křikem a nadšeně si ho odnesla. Pokračovat ve čtení „Lepší čerstvý než sušený“
Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují. Pokračovat ve čtení „Loudílci“
Poté, co předposlední poštolče vyletělo do ulice, zůstalo to poslední – nejmladší Benjamínek se žlutým kroužkem – v lodžii samo. Ovšem úplně samo po zbytek dne nebylo. Pokračovat ve čtení „Sám doma“