O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Jak se na období, kdy už jsou poštolčata řádně vyvedena sluší, mění „naše“ poštolky ošacení. Jednotlivá pera vypadávají a dorůstají postupně. Výměna je nyní dobře viditelná, když samička (na snímku nahoře) a sameček (na snímku dole) probírají pero za perem. Pokračovat ve čtení „Přepeřování“
Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem: Pokračovat ve čtení „Vyhánění“
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“
Jak vypadá takový horký letní den „našich“ poštolek? Celou rodinku jako na snímku kamery v záhlaví tohoto příspěvku povětšinu dnech dohromady nevidíme. Snad jen tehdy, když sameček přinese malým něco do zobáčku a samička je zrovna doma. Pokračovat ve čtení „Horký všední den“
Dnes bylo zbylým poštolčatům v naší lodžii 22 a 21 dní. A k třítýdenním narozeninám dostala stejně jako vloni kroužky. Obarvili jsme je také stejně jako vloni, jen ta červená je spíše růžová. I kroužkovatel byl stejný. Oproti loňsku bylo ale přeci jen několik rozdílů. Kroužky mají na noze levé. a celé akci asistovala poštolčí samička. Pokračovat ve čtení „Opět červený a černý, a také modrý“
