O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
V pondělí začalo pršet a tak není příliš divu, že se brzy po obědě domácí sameček přiletěl schovat do lodžie. Bezprostředně za ním přiletěla mladá poštolka. Přistála na koši před hnízdní bedýnkou u dveří a bedlivě si prohlížela jeho obsah. Pokračovat ve čtení „Nová nájemnice?“
Nejprve opustila lodžii „naše“ samička. Naposledy jsme ji zřejmě viděli večer 13. srpna, kdy se před ní ještě domácí sameček producíroval na hnízdě. Bydlela u nás déle než rok a od 24. července loňského roku zde – výjimkou hlučné silvestrovké noci – pravidelně přespávala. Noční prázdná lodžie nám bez ní připadá více opuštěná než ta denní. Pokračovat ve čtení „Bez poštolek“
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“
Letošní hnízdní sezóna už definitivně skončila. Poštolčím rodičům skončily vyživovací povinnosti, které měli vůči svým potomkům, a tak se mohou už zase starat jen o sebe. Pokračovat ve čtení „O jídlo se (už) nedělím“
Dnes v podvečer (mezi 19:35 a 20:19) navštívila naši lodžii poštolčata. Sameček a samička byli už na noc doma na bidýlcích nad starým hnízdem a tak z toho byl pěkný poprask. Samička se příliš neangažovala, ale sameček byl velmi rozčilen a usilovně se snažil poštolčata odehnat. Pokračovat ve čtení „Poprask v lodžii“