O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pomalu se blíží konec října. Toutou dobou už většinou poštolky, co u nás bydlely, balily svých pět švestek a mizely někam do teplejších krajů. „Naše“ poštolčí samička u nás už ovšem strávila dvě zimy a tak snad zůstane. Její druh se přistěhoval vloni na začátku listopadu poté, co se přestal objevovat loňský otec poštolčí rodiny. Uvidíme, zda také zůstane. Pokračovat ve čtení „Zůstane s ní?“
Léto pomalu končí a blíží se začátek podzimu, alespoń toho astronomického. V roce 2020 nastane 22. září v 15 hodin a 30 minut. Ve dnech na přelomu léta a podzimu jsme v naší lodžii už několikrát zaznamenali, že poštolčí sameček opět začne nosit samičce hraboše, jako kdyby nezačínal podzim, ale jaro. Pokračovat ve čtení „Časný podzimní hraboš“
S příchodem chladnějších rán domácí poštolčí pár rád tráví pár poklidných chvil po ránu sluněním na bidýlkách nad hnízdem. Věnují se přitom poklidnému zažívání snídaně a toiletě. Pokračovat ve čtení „Slunění. Nerušit!“
Od odletu poštolčat, která se letos vylíhla v naší lodžii, se kolem ochomýtají poštolčí cizinci. Domácí pár (na snímku v záhlaví příspěvku vidíte vlevo samečka přistávajícího na zábradlí, v pravo samičku na zábradlí sedící) tráví v lodžii daleko více času, aby si ji ohlídal před vetřelci. Pokud nejsou zrovna doma, pobývají zřejmě někde poblíž, protože přilétají ihned jakmile se cizinec objeví. Pokračovat ve čtení „Ona, on a ti druzí“
Poštočí pár bytující v naší lodžii musí stále čelit obležení. Nálety cizích (neokroužkovaných) poštolčat, která při spatření dospělé poštolky nejenže nostalgicky vzpomínají na bezstarostné dětství, ale také se snaží něco vyloudit, se teď konají několikrát za den. Pokračovat ve čtení „Hledá se náhradní matka“