Poštolčí sezóna začíná obvykle už na podzim. Dnes po poledni to potvrdil „náš“ domácí pan poštolka, když paní poštolce přinesl pěkného tučného hraboše. Pokračovat ve čtení „Jaro na podzim“
On a cizinka
Občas se objeví v naší lodžii. To, že je to samička cizí, lze usoudit především z toho, jak se k ní chová domácí sameček. Nejprve se ji snaží zahnat a když se mu to nepodaří, tak okouzlit vrtěním a natřásáním se…. Pokračovat ve čtení „On a cizinka“
Spas se, kdo můžeš
„Naši“ poštolčí samičku teď není příliš vidět. Musí se schovávat hlavně před posledním poštolčetem, které se vytrvale drží rodné lodžie. Pokračovat ve čtení „Spas se, kdo můžeš“
Všude dobře, doma nejlíp
S oznámením, že se poštolčata už vydala na zkušenou do světa jsme se zřejmě poněkud unáhlili. Ukázalo se to v sobotu 31. července večer, kdy nejprve přiletěla samička, po ní jako obvykle sameček a chvilku po deváté se objevila další poštolka, vlastně poštolče. Podle kroužku jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Všude dobře, doma nejlíp“
Výměna peří
Jedním ze znaků konce hnízdní sezóny je přepeřování poštolčích rodičů. Už jsmetu o něm psali i v letech minulých (viz např. Přepeřování, Poštolkovy nové šaty, Peříčko po peříčku). Pokračovat ve čtení „Výměna peří“