O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když tak sledujeme, jakou kořist nosí otec poštolka na hnízdo, vypadá to, že je letos o dost méně hrabošů nežli v roce minulém. Jejich nedostatek on sám kompenzuje lovem opeřenců – nejčastěji sýkorek nebo vrabců. Pokračovat ve čtení „Postrach brouků“
Vypadá to, že poslední, páté, vejce se už nevylíhne. Samička si to zřejmě myslí také. Stále častěji nechává poštolčata a s nimi i vejce samotná. Pokračovat ve čtení „Čtyři plus jedno (vejce)“
Po chladné noci bývá příjemné dát si sluneční koupel. Domácího samečka nyní po ránu často zastihnete, jak se vyhřívá na zábradlí. Samička na hnízdě ale slunce už tolik vítat nemusí. Pokračovat ve čtení „Ranní chlazení“
Nedávno nám psal jseden příznivec „našich“ poštolek a ptal se, cože to má paní poštolka za špinavé peří na břiše a proč si ho nevyčistí. Možná jste si toho také všimli. Vypadá to jako „černá“ díra, takové vypelichané místo v opeření na hrudi. Pokračovat ve čtení „Jak lépe zahřívat poštolčí vejce“
Od snesení 4. vejce (3. května večer) sedí „naše“ paní poštolka na vejcích. Vajíčka pečlivě zakrývá a zahřívá a pravidelně se na nich otáčí a přerovnává je. Pokračovat ve čtení „Sezení na vejcích“