O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud by někdo pozorně počítal hlavičky poštolat na tomto snímku, zjistil by, že je jich šest. Ta hlavička příšerky zcela vpravo totiž patří rovněž poštolčeti. A sice tomu poslednímu letošnímu. Vylíhlo se dnes odpoledne po půl šesté. Pokračovat ve čtení „Strašidýlko Benjamín“
Dnes večer v osm hodin se na hnízdě v naší lodžii objevilo páté poštolče. Pan poštolka zrovna přinesl paní poštolce zbytek neidentifikovatelného opeřence a ona si řekla, že si ho dá kousek k večeři. Pokračovat ve čtení „A bylo jich pět“
To, jak si „naše“ paní poštolka včera dělala zásoby, nebylo bez důvodu. Dnes mezi pátou a devátou hodinou ranní se jí vylíhla hned čtyři poštolčata, která už nyní můžeme obdivovat hlavně během krmení. Pokračovat ve čtení „Synchronizované líhnutí čtyř“
Dnes odpoledne to vypadalo na bouřku, ale zůstalo jen u pár zahřmění a menší přeháňky. Daleko dramatičtější byla sousedská návštěva cizího poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Před bouřkou nebouřkou“
Poštolčí jídelníček není rozhodně jednotvárný. Je na něm i hmyz. Takhle v květnu se objevují velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus). První přinesl pan poštolka včera ráno. Pokračovat ve čtení „Sezóna housenek“