O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí námluvy v naší nabírají na obrátkách a tak už bylo na čase provést předjarní úklid hnízda. Poštolky by to samy neudělaly a tak to jako obvykle bylo na nás. V sobotu dopoledne jsme vyměnili loňskou hnízdní bedýnkou za vyčištěnou (máme dvě stejné, které střídáme) a vyčistili také sousední koš. Pokračovat ve čtení „Na začátku sezóny“
Od té doby, co se začátkem února objevily v naší ulici navrátivší se poštolky, skoro každý den se aspoň jedna snaží proniknout do naší lodžie. Domácí si ovšem svoje teritorium dobře střeží. Nevítané hosty nevítají, ale rázně zahánějí. Pokračovat ve čtení „Hosté a domácí“
Přestože mrzne, tak se „naše“ poštolky začínají chovat jako na jaře. Může za to zřejmě jednak prodlužující se den, jednak potřeba potvrdit si, že k sobě patří, poté, co úspěšně zahnali vetřelce. Pokračovat ve čtení „Ve vzduchu je láska a nejen ona“
Společenské pravidlo, že dáma má přednost, platí i u poštolek. Pokud přednost nedostane, dokáže si ji vynutit. Pokračovat ve čtení „Dáma má přednost“
Dnešní den byl docela deštivý. „Naše“ poštolky se proto zdržovaly ponejvíce v lodžii. Hned ráno do ní pan poštolka přinesl – patrně odněkud ze spíže – zbytek blíže neidentifikovatelné kořisti. Samičky se na něj hned vrhla a prakticky ho shodila z bidýlka. Pokračovat ve čtení „Za deště“