O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.
Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I „náš“ letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.
Dnes přibližně v půl páté odpoledne snesla „naše“ poštolka třetí letošní vejce, které je dle statistických údajů v pořadí výročním vejcem v pořadí padesátým z těch, který byla od roku 2007 v koutě naší lodžie snesena.
Ne že by se to někdy předtím nepřihodilo, ale zachytit něco takového se nám podařilo za tu dobu, co jsou u nás poštolky v podnájmu, asi jen jednou nebo dvakrát.
Sameček, ten mladší, ještě plně nevybarvený, který je aktuálně pánem v lodžii, přinesl dnes odpoledne do lodžie samičce hraboše. Po jejím příletu odstartoval i s myšem pod zábradlím, načež se hodnou chvíli takto honili. Pokud myše skutečně samičce předal, stalo se tak mimo lodžii… Pokračovat ve čtení „Hraboše v září přinášeti viděti“
Upřímně řečeno, kdo se má vyznat v tom, kdo jsou právě dnes domácí.
Už přes týden se tu objevují dva samečci. Pokud jich ovšem není více. Na počet dvou usuzujeme z počtu zároveň zastižených. Kromě toho plně vybarveného i druhý, kterému zatím nezešedla hlava, ale pouze ocasní pera. Mohl by to být ten, který zde vyvedl letos mladé. Samička je možná jen jedna. V tom případě střídavě fandí jednomu i druhému. Pokud se totiž dva samečci v lodžii potkají, nevyhnutelně to vedou minimálně k tomu, že se jeden druhého snaží vykřičet. Oba jsou vytrvalí a zahnaný soupeř ještě dlouho oblétává kolem a pokouší se o nálety.
Samička pomáhá jednomu ze samečku vyhnat toho druhého. Pokračovat ve čtení „Domácí vedou?“