O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. Pokračovat ve čtení „Sama samička“
Když už jsme si začínali myslet, že si „náš“ domácí sameček našel novou samičku, objevila se domácí samička, ta s šedým ocáskem, kterou jsme tu neviděli od 13. srpna. Přiletěla v sobotu 7. září odpoledne těsně před pátou. Pokračovat ve čtení „Návrat (paní) poštolky“
S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet: Pokračovat ve čtení „Když (pan) poštolka je a není doma“
Nejprve opustila lodžii „naše“ samička. Naposledy jsme ji zřejmě viděli večer 13. srpna, kdy se před ní ještě domácí sameček producíroval na hnízdě. Bydlela u nás déle než rok a od 24. července loňského roku zde – výjimkou hlučné silvestrovké noci – pravidelně přespávala. Noční prázdná lodžie nám bez ní připadá více opuštěná než ta denní. Pokračovat ve čtení „Bez poštolek“
Ranní a večerní rozmíšky s poštolčaty, co si adoptovala „našeho“ samečka jsou u nás opravdu na denním pořádku. Samička, která v lodžii pravidelně přespává, se do toho moc neplete. Je to jen mezi poštolčaty a samečkem, který samičku každé ráno a večer navštěvuje. Dnes ovšem už i lítalo peří… Pokračovat ve čtení „Pranice s poštolčaty“