O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
To, jak si „naše“ paní poštolka včera dělala zásoby, nebylo bez důvodu. Dnes mezi pátou a devátou hodinou ranní se jí vylíhla hned čtyři poštolčata, která už nyní můžeme obdivovat hlavně během krmení. Pokračovat ve čtení „Synchronizované líhnutí čtyř“
Dnes odpoledne to vypadalo na bouřku, ale zůstalo jen u pár zahřmění a menší přeháňky. Daleko dramatičtější byla sousedská návštěva cizího poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Před bouřkou nebouřkou“
Poštolčí jídelníček není rozhodně jednotvárný. Je na něm i hmyz. Takhle v květnu se objevují velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus). První přinesl pan poštolka včera ráno. Pokračovat ve čtení „Sezóna housenek“
Poštolky, které u nás nyní bydlí, tvoří pár už druhým rokem a jejich vztah se zdá být opravdu harmonický. Druhá hnízdní sezóna se zatím vyznačuje dostatkem potravy a tak se v ní najde i čas oddechový, který mohou trávit spolu. Pokračovat ve čtení „Partnerství“
Ne každá poštolka umí ulovit rorýse. „Náš“ pan poštolka to ke smůle rorýsů umí. Prvního přineseného opeřence, kterého přinesl, identifikovatelného jako rorýs, zaznamenali v roce 2020 (viz příspěvky Svačina sviští a Jak se to jí?). Pokračovat ve čtení „Lovec rorýsů“