O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
V sobotu v podvečer do naší lodžie dorazila nečekaná návštěva. Za paní a panem poštolku se sem přiřítilo poštolče s kroužkem na pravé nožce. Na kroužku byly vidět zbytky barvy a tak, i když se nám nepodařilo přečíst číslo na něm, je jasné, že to bylo jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Konečně poštolče“
Naši lodžii začal navštěvovat cizí poštolák. Vypadá poněkud neupraveně, ale ani domácí nemají teď v době přepeřování dokonalý vzhled. Pokračovat ve čtení „Místní pobuda“
Bedýnka, ve které se v naší lodžii letos vylíhla čtyři poštolčata, ze od soborního večera prázdnotou. Čtveřice poštolčata překonala bariéru mezi bedýnkou a sousedním košem a během necelé půlhodiny se do něj přestěhovala. Pokračovat ve čtení „Čtyřka v koši“
Opakuje se to každou sezónu. Poštolčí samečci nemají rádi, když se v okolí hnízda povaluje nezkonzumovaná kořist. Pokračovat ve čtení „Renomé zdatného lovce“
Dnes ráno se v hnízdní bedýnce v naší lodžii objevily bílé skořápky. Paní poštolka je vyhodila těsně po půl sedmé. Pokračovat ve čtení „Bílé skořápky“