O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
My to nedokážeme, ale „naše“ paní poštolka ano. Kromě domácího pana poštolky do naši lodžii v poslední dnech navštěvuje i cizí poštolák. V téhle době, kdy ještě přepeřují, vypadají oba trochu jako pobudové a tak di my, lidé domácí, všimneme toho, že k nám zavítal cizinec, až tehdy, když se dotyčného pustí domácí samička.
Poštolčatům, co se letos vylíhla v naší lodžii už je 60 dní a to bývá čas vydat se světa. Jejich rodiče začínají mít více času sami na sebe. Pokračovat ve čtení „Zase sami“
Poštolčata se, jak už jsme psali, letos záhy rozhodla vyměnit rodnou lodžii za něco lepšího někde v okolí. Zato jejich rodiče se pravidelně vracejí na noc. Pokračovat ve čtení „Zasloužený odpočinek“
Pro poštolčí rodiče starost o potomstvo rozhodně nekončí dnem, kdy poštolčata vyletí z hnízda. Ještě asi měsíc poté, dokud se mladí nerozhodnou vydat někam dále do světa, je zásobují potravou. Letos jim ji obvykle nosí někam mimo naši lodžii. Ale občas otec poštolka přinese něco menšího i sem. Pokračovat ve čtení „Rodičovské povinnosti“
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“