O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od té doby, co pan poštolka přinesl před týdnem do naší lodžie prvního letošního hraboše (viz První letošní), se zdá, že začal samičce pravidelně nosit dárky. Ona na něho čekává doma a občas rozčileně přiletí a zase odletí. Že by jí hraboše donesl až do lodžie jsme zatím neviděli, zřejmě jí je předává už někde cestou z lovu. Pokračovat ve čtení „Druhý letošní“
Naše poštolky se už několik dní musejí obejít bez svého myšího maskota. Možná je to jen špatným počasím – samá mlha a déšť, mrznoucí i nemrznoucí – ale možná si jen hraboši více dovolují… Každopádně dnes hned po ránu přiletěla „naše“ paní poštolka neuvěřitelně promočená a taky zkrvavená. Pokračovat ve čtení „Bez maskota“
Tak už tu máme nový rok a s ním i 19. poštolčí sezónu. Ta ovšem začala již před naším člověčím Novým rokem. Domácí poštolčí pár se docela živě zajímal o hnízdní bedýnku i v poslední den roku starého:
„Naše“ poštolka přilétá v posledních dnech v podvečer až po svém druhovi. Pokud je ale již to pro daný večer nejlepší bidýlko obsazeno, dokáže z něj pana poštolku vystrnadit.
Sníh v naší ulici už roztál, ale i když se oteplilo, tak příliš teplo zase není. V noci klesá teplota skoro k nule a tak „naše“ poštolky vyhledávají to nejvýhodnější místo k přespání. Rozhodující pro jeho výběr je zřejmě převládající vítr. Dnes se usadily na bidýlkách u dveří. A samička se ještě hned po setmění pokusila polepšit si tepelnou pohodu tak, že si zabere poličku pod stropem.