
Poštolčí pár, co u nás bydlí a pravidelně nocuje v lodžii, mizí obvykle brzo po ránu s východem slunce.

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Poštolčí pár, co u nás bydlí a pravidelně nocuje v lodžii, mizí obvykle brzo po ránu s východem slunce.
Od té doby, co pan poštolka přinesl před týdnem do naší lodžie prvního letošního hraboše (viz První letošní), se zdá, že začal samičce pravidelně nosit dárky. Ona na něho čekává doma a občas rozčileně přiletí a zase odletí. Že by jí hraboše donesl až do lodžie jsme zatím neviděli, zřejmě jí je předává už někde cestou z lovu. Pokračovat ve čtení „Druhý letošní“
Naše poštolky se už několik dní musejí obejít bez svého myšího maskota. Možná je to jen špatným počasím – samá mlha a déšť, mrznoucí i nemrznoucí – ale možná si jen hraboši více dovolují… Každopádně dnes hned po ránu přiletěla „naše“ paní poštolka neuvěřitelně promočená a taky zkrvavená. Pokračovat ve čtení „Bez maskota“
„Naše“ poštolka přilétá v posledních dnech v podvečer až po svém druhovi. Pokud je ale již to pro daný večer nejlepší bidýlko obsazeno, dokáže z něj pana poštolku vystrnadit.