O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno těsně po sedmé bylo v naší ulici najednou docela rušno. Způsobili to cizinci poletující kolem naší lodžie. To nemohl domácí pán jen tak nechat a dal vetřelcům hlasitě najevo, že tento vzdušný prostor je jeho a že ho mají vyklidit. Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
Pan poštolka, který strávil silvestrovskou noc bůhvíkde venku, se objevil hned po ránu. K návratu ho přiměli drzí holubi rozvalující se v koši vedle hnízda. Pokračovat ve čtení „Novoroční návrat“
Dnes se v poštolčí lodžii opět objevila cizí poštolka s šedým ocáskem. Zřejmě zde tráví zimu stejně jako „náš“ domácí pár. Přiřítila se za samečkem a sledovala ho až na hnízdo. Její počínání ovšem neuniklo pozornosti domácí samička přes kterou cizinka raději vyklidila pole. Pokračovat ve čtení „Sousedka s šedým ocáskem“
Dnes po poledni se do naší lodžie odvážila jistá kavka. Domácí paní poštolka ji pěkně prohnala… Pokračovat ve čtení „Prohnat kavku“
Domácí poštolčí sameček stále nosí na hnízdo aspoň jednoho hraboše denně, což je na tuto roční dobu docela nezvyklé. Potlouká se tu stále ještě i poštolka s šedým ocáskem. Sameček, jak se zdá, nečiní rozdílu mezi ní a svou letošní družkou (tu s ocáskem hnědým). Pokračovat ve čtení „Rychlejší vyhrává“