O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil. Pokračovat ve čtení „Zvědavé poštolče“
„Náš“ poštolčí pár se konečně zbavil rodičovských povinností. Ne že by se domů občas ještě nesnažilo vrátit nějaké to poštolče. Možná je to jen to jedno poslední, co u nás vytrvale přespávalo až do začátku srpna. Ovšem rodiče už pro takové návraty nemají pochopení. Pokračovat ve čtení „Dříve domácí, nyní vetřelci“
Tak tohle se přihodilo už skoro před týdnem, v pátek 22. května, když jsme nebyli zrovna doma. Nahrávku jsme málem při třídění záznamů z kamer smazali. Těžko říci, co se vlastně stalo. Pokračovat ve čtení „Kolem okna černej pták“
Poštolka sousedka, které se nedávno podařilo úspěšně vyfouknout domácím donesenou kořist, to zkouší a bude zřejmě zkoušet i nadále. Včerejší pokus se jí ale moc nevydařil. Pokračovat ve čtení „Proč to nezkusit znovu“
„Naše“ poštolka je už za polovinou sezení na vejcích a bere tento úkol opravdu zodpovědně. Občas sice pustí samečka, aby si to také užil, když se potřebuje najíst nebo si trochu protáhnout křídla, ale jinak ji téměř nic nedokáže z vajec zvednout. Pokračovat ve čtení „Kdo zažene holuby“