O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčata už umějí docela hlasitě hulákat. Činí tak při spatření některého z rodičů v očekávání, že dostanou něco menší či většího k snědku. Tento pokřik si trénují na dobu, kdy už budou poletovat někde poblíž venku, ale ještě stále budou závislá na zásobování od rodičů. Pokračovat ve čtení „Co pro nás máš?“
Letos, od roku 2018 už podeváté, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii, okroužkována. Stalo se tak 27. května v podvečer v době, kdy byla 16 – 14 dní stará. Pokračovat ve čtení „Kroužkování podeváté“
V posledních dvou dnech se kolem poštolčí lodžie potlouká cizí, ještě nepřepeřený, poštolčí mladík. Klidně vletí za paní poštolkou do lodžie… Pokračovat ve čtení „Cizí mladík“
Ochomýtá se kolem poštolčí lodžie už nějakou dobu. Není ovšem jisté, zda je to stále ten samý. Pokračovat ve čtení „Pobuda“
Kromě jednoho cizího poštoláka dnes navštívil poštolčí lodžii i párek holubů. Postupně ji celou prošmejdili a paní poštolka je jen pozorovala a nijak nezakročila. Má totiž důležitější věci na práci. Pečlivě sedí na svých sedmi vejcích. Pokračovat ve čtení „Ona a holubi“