O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Možná jste si toho všimli, možná jste to i viděli. Dva květináče s našimi loňskými vánočními stromečky zmizely ze skřínky pod oknem lodžie. „Naše“ poštolka, která používala s oblibou prostor mezi nimi k odložení zásobních hrabošů, si teď bude muset najít jinou skrýš. Pokračovat ve čtení „Jak jsme zachraňovali vánoční stromečky“
Tak prý už zase budou. Už za týden. A už týden máme v lodžii zbrusu novou jedličku bělokorou (Abies Alba). Je to jen takové menší košťátko, ale zase jsme ji dostali i s návodem a také hned vzbudila pozornost našich malých návštěvníků:
Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:
Ještě nebyly hromnice a vánoční stromeček dosud trůní v lodžii, ale kolem něj už to vypadá jako na jaře. Nejen vypadá, ale dění je doprovázeno typickými zvuky samečka tikajícího na hnízdě, samičky lákající samečka, radostného křiku při páření, které jsou spolehlivým ranním budíčkem pro nás lidi domácí. Sameček už také občas donese samičce hraboše. Rozruch začal ve čtvrtek kolem poledního, kdy se kolem lodžie začal potloukat cizí sameček, což pár, který tu nocuje po celou letošní zimu, náležitě pobouřilo a dalo jim možnost poprvé se letos poprat. Už tu byla nuda a teď se zjevně baví.
Páření na zábradlí; 2016/01/31
Na štědrý den se v naší lodžii objevil opět vánoční stromeček. Je to ten z loňska, ještě stále zelený a pichlavý… A jak se sluší a patří patřičně vánočně ozdobený.
Letos si ho díky mírné zimě i zjevnému odhodlání našeho poštolčího páru nikam neodlétat užíváme s poštolkami. Může nám závidět každý, komu Ježíšek pod nebo nad stromeček poštolku nenadělil… Přilétají každý den těsně před západem slunce a odlétají po jeho východu. Občas také přistanou na smrčku a z mávání křídly a poposkakování je zřejmé, že je vskutku pichlavý.
