O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata v naší lodžii – pět se jich vylíhlo v pondělí a jedno ve středu – tráví většinu času konzumováním všeho, co jim maminka strčí do zobáčku. Ještě nejsou dost stará na to, aby zůstávala sama a paní poštolka je v době když je nekrmí chrání před prochlazením nebo naopak přehřátím. Pokračovat ve čtení „Rostou jako z hrabošů“
V sobotu 22. dubna si „naše“ samička opět vzala volno. Byl to den opravdu rušný, v němž jí řada okolností bránila v klidu se věnovat snesení dalšího vejce. Pokračovat ve čtení „Druhý den volna: Black and white“
K začátku každé sezóny patří hra na honěnou s hrabošem, kterou pan poštolka hrává s paní poštolkou. Pokračovat ve čtení „Poštolkovy naschvály“
K začátku každé hnízdní sezóny patří dárky, které poštolčí sameček nosí samičce. Těch opravdu přesných nebyl během února ještě mnoho. Samička se ještě celý den v lodžii nezdržuje a tak ji sameček často poté, co nějakého toho hraboše přinese, odlétá hledat. Pokračovat ve čtení „Sem tam nějaký ten hraboš“
„Naše“ paní poštolka si zase jednou přinesla do lodžie hraboše. Přiletěla s ním už až skoro za tmy, takže měla problémy s přistáním. Pokračovat ve čtení „Hraboš“