Donáška a předání myšů čili hrabošů proběhně obvykle doslova v cuku letu. A tak jsme jednu pěkně osvětlenou ranní rozložili krok za krokem: Pokračovat ve čtení „Myš až do domu, krok za krokem“
Na svatého Jiří
Hadi a štíři už vylezli s velmi teplým počasím již před sv. Jiřím. „náš“ sameček mnoho takových úlovků samičce nepředkládá: Pokračovat ve čtení „Na svatého Jiří“
Vybráno?
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
Myš! Myš! Myš!
„Naše“ poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby. Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.
Spíž na myš
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
