O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Se svátkem sv. Valentýna je dnes spojena řada člověčích tradic. Také „náš “ zamilovaný poštolčí pár ho oslavil jak se sluší a patří. A co jiného může při také příležitosti dát jedna poštolka druhé nežli „plyšového“ hraboše. Pokračovat ve čtení „Den svatého Valentýna“
Obvykle to vidíme jenom u mláďat, která si ještě neumějí natrhat kořist. Ale někdy, když je poštolka velká jako ta „naše“ a hraboš malý jako ten dnešní, tak ho zkrátka také slupne vcelku. Pokračovat ve čtení „Spolknout myše“
Poštolčí sameček nosí v posledních dnech „naší“ poštolčí samičce i více než jednoho hraboše denně. Občas s ním donese i nějaké to stéblo trávy či dokonce celý trs, které v zápalu lovu vyrve i s kořeny. Dnes ráno v doneseném rozčepýřeném zámotku ovšem žádný hraboš nebyl. Pokračovat ve čtení „S myšem a bez myše“
Ranní hraboš nebyl na Hromnice tím posledním. Toho si přinesla poštolčí samička těsně po druhé odpolední. Zda ji dostala od samečka není jisto, ale je to docela pravděpodobné, protože celý den pobývala někde poblíž. Pokračovat ve čtení „Hromniční hraboš II“
Na Hromnice, jak obecně známo, o hodinu více a zimy polovice. „Naše“ poštolčí samička už opravdu tráví nočním odpočinkem na bidýlku méně času, takže má ona i její druh více času na aktivity denní. Ty ovšem nepřipomínají zimy polovici, ale spíše začátek jara. Pokračovat ve čtení „Hromniční hraboš I“