O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Léto pomalu končí a blíží se začátek podzimu, alespoń toho astronomického. V roce 2020 nastane 22. září v 15 hodin a 30 minut. Ve dnech na přelomu léta a podzimu jsme v naší lodžii už několikrát zaznamenali, že poštolčí sameček opět začne nosit samičce hraboše, jako kdyby nezačínal podzim, ale jaro. Pokračovat ve čtení „Časný podzimní hraboš“
Když se poštolčata trochu rozlétají, dokáží si doletět i pro potravu. Zatím pro tu, co jim nosí rodiče. Neobejde se to bez emocí. Většinou to vypadá, že se chystají sníst i maminku nebo tatínka. Pokračovat ve čtení „A tebe taky sním“
Poté co se „naše“ poštolčata, tedy ta čtyři starší, rozlétala po naší lodžii, změnila se v něco, co bychom mohli nazvat demoliční četou. Převracejí květináče, v nichž již naštěstí delší dobu nejsou žádné živé rostliny a bojují se vším, co najdou a co se dá trochu rozhýbat. Množství energie, které do této činnosti a leteckého treninku vkládají, vyžaduje dostatečný přísun energie. Pokračovat ve čtení „Zásobování demoliční čety“
Poštolka sousedka, které se nedávno podařilo úspěšně vyfouknout domácím donesenou kořist, to zkouší a bude zřejmě zkoušet i nadále. Včerejší pokus se jí ale moc nevydařil. Pokračovat ve čtení „Proč to nezkusit znovu“
Podle předběžných propočtů ho „naše“ poštolka měla snést někdy po po půlnoci. Poprvé se třetí letošní objevilo na záznamech kamer ve 4:47, kdy začala s důkladnou ranní toiletou a pak se rozhodla na vejcích posedět. Pokračovat ve čtení „Vejce noční“