O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčí pár teď, když jim skončily rodičovské povinnosti, tráví v naší lodžii daleko více času. Důvodů to má hned několik. Kromě toho, že posledních několik dní občas zapršelo a hodilo se tedy schovat před deštěm, poštolky nyní mění peří. Pokračovat ve čtení „Pera. pírka a peříčka“
Konec hnízdní sezóny se pomalu blíží a poštolčí rodiče začínají měnit i pera důležitá pro let. Ondyno si pan poštolka při důkladné ranní toaletě vyčesal jedno z ocasu jedno rýdovací. Pokračovat ve čtení „Vytržené pero“
Jsou místa na těle poštolky, kde se se nejde podrbat, ale vyřeší se to jako při běžné toaletě zobákem…. Pokračovat ve čtení „„Střečkování““
Letošní nejmladší – šesté poštolče je o dva dny mladší než jeho sourozenci. Ti už mají krásné nové péřové kabátky takřka bez stop posledního chmýří. Nejmladšímu ještě hodně ochmýření zbývá a tak ho od nich snadno poznáme. Dalším poznávacím znakem je žluté obarvení kroužku na jeho levé nožce. Pokračovat ve čtení „Nejmladší“
Když se poštolčata v naší lodžii pustí do ranní rozcvičky, vypadá to, jako by sněžilo jak tak vzduchem létá jejich prachové peří. Pokračovat ve čtení „Sněží peří“