O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pěti starším poštolčatům včera bylo 7 dní. Za ten týden povyrostla a paní poštolka už je jen obtíýně dostane všechna pod svá křídla. Je docela příjemně teplo a tak usoudila, že může poštolčata nechávat více samotná. Už i první část noci z neděle na pondělí strávila na bidýlku na hnízdem. Pokračovat ve čtení „Sedmý den“
Paní poštolka se občas letí proletět. Je docela příjemně teplo a tak může nechat chvíli poštolčata o samotě. Když se v době její nepřítomnosti objeví sameček s proviantem, je to pro něho poněkud problém. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka, hraboš a poštolčata“
Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat. Pokračovat ve čtení „Jak to vidí poštolčata“
Když se v sobotu vylíhlo poslední poštolče, tak jsme tu psali, že má potíže s orientací a při krmení se na něj nedostane. Pokračovat ve čtení „Krmení z bližšího pohledu“