O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na půdě našeho venkovského domu v Čisté u Litomyšle se před nějakou dobou na zadní půdě nad chlévem objevily pozůstatky pobytu jisté sovy, kterou se občas někomu podaří zahlédnout, jak rychle mizí, když se na přední půdě objeví člověk. Sůvák nebo sovička vysedává na hambalku, pod kterým se hromadí vývržky. Abychom zjistili, co je to vlastně za návštěvníka, pořídíli jsme nakonec fotopast Pokračovat ve čtení „Past na myši, kočky, kuny a netopýry“
Dolů, dolů, dolů. Nic jiného se nedalo dělat, Alenka tedy brzy začala znovu mluvit. „Minda se po mně jistě dnes bude shánět!“ (Minda byla Alenčina kočka.) „Doufám, že nezapomenou při svačině na její misku mléka. Mindo, drahoušku, kéž bys tu byla dole se mnou! Ve vzduchu sice, myslím, nejsou žádné myši, ale mohla bys tu chytit netopýra a to, víš, je skoro jako myš. – Ale jedí vůbec kočky netopýry?“ A tu začala být Alenka trochu ospalá a počala si odříkávat: „Jedí kočky netopýry? Jedí netopýry kočky?“ a někdy: „Jedí netopýři kočky?“ a1e jelikož, jak vidíte, nedovedla odpovědět ani na jednu, ani na druhou otázku, bylo to celkem jedno, jak ji položila. Cítila, že usíná, a právě se jí začalo zdát, že se vede za ruku s Mindou a ptá se jí velmi vážně: „Nuže, Mindo, řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“ – když tu najednou buch! – dopadla na hromadu suchého listí a bylo po pádu.
Pokračovat ve čtení „…řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“
O tom, že kočka domácí je šelma a k jejím oblíbeným kratochvílím patří lov ptáků, jsme tady už psali (viz Kočka na větvi a na balkoně). Věděli to již naši předkové, neboť jinak by zřejmě nevznikla píseň o mrňavé kočičce, co chytila ptáčka strnada, jejíž mnohé verze najdeme nejen ve sbírkách Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či Františka Bartoše: Pokračovat ve čtení „Kočky a ptáci, ptáci a kočky“
Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“