O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ve třičtvrtě na dvě odpoledne se v naší lodžii objevilo první letošní poštolčí vejce. Od roku 2007 je to už jubilejní devadesáté. Zároveň je to za celou historii poštolčího hnízdění u nás vejce nejdříve snesené. (Předchozí rekord byl 8. dubna.) Pokračovat ve čtení „Devadesáté vejce“
K přípravám na hnízdění každého poštolčího páru patří úprava hnízda. Ta spočívá ve vyvrtění hnízdního důlku.
K výměně podestýlky hníýdní bedýnky jsme se dostali 2. srpna. Na vrstvách vývržků a jiného fujtajblu, který se tam nashromáždil během hnízdní sezóny, to pan poštolka opravdu už neměl lehké. Pokračovat ve čtení „Nově podestláno“
Poté, co už se nemusí věnovat péči o potomstvo, se „náš“ poštolčí pár vrací ke svým starým zvykům. Patří k nim i ranní rendez-vous, při kterém se pan poštolka před svou družkou vrhá do hnízda a významně tiká. Pokračovat ve čtení „Po sezóně“
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“