O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ domácí poštolčí samička několik dní posedávala a od pondělka přímo vysedávala na hnízdě, takže se zdálo, že už to tu každou chvíli bude. Onen důležitý okamžik ovšem na stal až dnes. Ve 14:37 se zvedla a konečně se objevilo první letošní vejce v naší lodžii. Podle celkové statistiky je od roku 2007, kdy zde poštolky hnízdily poprvé, už šedesáté třetí. Pokračovat ve čtení „Konečně vejce“
„Naše“ poštolky to zřejmě začínají s hnízděním myslet opravdu vážně. K přípravám patří vyvrtění řádného hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtění“
Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“
Původně jsme propadli dojmu, že „naše“ poštolka bude snášet vejce v intervalu po 52 hodinách. To je, jak ukazují naše víceméně pečlivě vedené deníky, asi nejobvyklejší doba mezi snesením dvou vajec. Poštolka to ovšem může zvládnout za dobu kratší, nebo naopak delší, zvláště když by měla snášet v noci. A tak se celkem logicky další vejce objevilo až po 59 hodinách. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (ranní)“