O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pěti starším poštolčatům včera bylo 7 dní. Za ten týden povyrostla a paní poštolka už je jen obtíýně dostane všechna pod svá křídla. Je docela příjemně teplo a tak usoudila, že může poštolčata nechávat více samotná. Už i první část noci z neděle na pondělí strávila na bidýlku na hnízdem. Pokračovat ve čtení „Sedmý den“
Pokud by někdo pozorně počítal hlavičky poštolat na tomto snímku, zjistil by, že je jich šest. Ta hlavička příšerky zcela vpravo totiž patří rovněž poštolčeti. A sice tomu poslednímu letošnímu. Vylíhlo se dnes odpoledne po půl šesté. Pokračovat ve čtení „Strašidýlko Benjamín“
Když dnes odpoledne narychlo odletěla paní poštolka, přiletěl pan poštolka. Patrně s úmyslem ji vystřídat. Zjevně ale nevěděl, co si s tím ochmýřeným klubkem poštolčat počít a jak na ně usednout. Pokračovat ve čtení „Rozpaky“
Dnes večer v osm hodin se na hnízdě v naší lodžii objevilo páté poštolče. Pan poštolka zrovna přinesl paní poštolce zbytek neidentifikovatelného opeřence a ona si řekla, že si ho dá kousek k večeři. Pokračovat ve čtení „A bylo jich pět“
To, jak si „naše“ paní poštolka včera dělala zásoby, nebylo bez důvodu. Dnes mezi pátou a devátou hodinou ranní se jí vylíhla hned čtyři poštolčata, která už nyní můžeme obdivovat hlavně během krmení. Pokračovat ve čtení „Synchronizované líhnutí čtyř“