
Koncem dubna se už na nejrůznějších místech pomalu začínají klubat poštolčata. Můžete se o tom přesvědčit třeba na videu ze španělské Majadahondy. U nás máme „teprve“ první letošní vejce. Pokračovat ve čtení „První vejce“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Koncem dubna se už na nejrůznějších místech pomalu začínají klubat poštolčata. Můžete se o tom přesvědčit třeba na videu ze španělské Majadahondy. U nás máme „teprve“ první letošní vejce. Pokračovat ve čtení „První vejce“

Vypadá to, že „naše“ poštolky už vedou řádný rodinný život. Poštolčí milenec se zřejmě rozhodl, že bude lépe najít si vlastní ženu a od soboty se tu nekázal. A tak v naší lodžii plyne poštolčí čas vcelku poklidně. Na poslech se to sice nezdá, poštolčí samička totiž stále něco po samečkovi chce a je-li zrovna přílomen, usilovně kvílí. Sameček se přirozeně vyzná v poštolčím jazyce lépe než my a tak většinou správně pozná, co se po něm chce. Pokračovat ve čtení „Rodinný život“

První zpráva o hnízdění poštolek na katedrále Notre Dame pochází z roku 1840. Od té doby až do osudného požáru 15. dubna zde pravidelně hnízdil jeden nebo i více párů. Jak přečkaly požár? Pokračovat ve čtení „Poštoky z Notre Dame“

„Naše“ poštolčí samička, ta domácí s šedým ocáskem, co u nás strávila zimu, má dva nápadníky. Ten, co se tu objevil 3.dubna se už s ní, jak se zdá, řádně spároval. Páří se spolu kdykoliv a kdekoliv… a pravidelně ji zásobuje tučnými hraboši. Pokračovat ve čtení „Bigamie nebo jen nevěra?“

Poštolčí sameček, co se do naší lodžie nastěhoval na začátku dubna, si v sobotu 6. dubna po poledni povšiml, že dole v koutě na zemi je krabice s hlínou – staré hnízdo, v němž bylo vyvedeno od r. 2007 deset generací poštolek. Od přestavby v roce 2016-17 si poštolky příliš tohoto místa nevšímaly. Ale on nyní často slétá dolů a občas se zde i zavrtí. Pokračovat ve čtení „Staré hnízdo“