O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. Pokračovat ve čtení „Poštolkovi a sýkorkovi“
„Naše“ paní poštolce zbývá ještě necelý týden sezení na vejcích. Stejně jako v minulých letech jí kvůli jejich lepšímu zahřívání vypadala část peří na břiše. Je to dobře vidět hlavně když ve chvíli volna provádí důkladnou toaletu na bidýlku nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Oškubaná“
To, že se rorýsi vrátili, neuniklo ani „našemu“ panu poštolkovi. Jednoho přinesl paní poštolce už dnes ráno. Pokračovat ve čtení „Rorýs k snídani“
Příběh s krtkem, kterého pan poštolka přinesl své družce tento čtvrtek neskončil ani v pátek ráno, jak jsme se původně domnívali. Paní poštolka zřejmě chtěla na zelený čtvrtek něco vhodnějšího, třena ještěrku. Nebo jí zkrátka krtci nechutnají. Pokračovat ve čtení „Krtek sem, krtek tam“
Holubí zájem o poštolčí lodžii je dlouhodobý. I jim připadá jako ideální pro hnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. V době, kdy poštolčí samička už trvale sedí na vejcích se od tohoto veledůležitého úkolu obvykle nedá vyrušit. Bylo tomu tak i včera. Pokračovat ve čtení „Kdo se vypořádá s holuby“