O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Období, kdy poštolčata začínají opouštět rodné hnízdo, je každým rokem pro okolní holuby signálem k častějším návštěvám naší lodžie. Důvod je prostý. Místo vhodné pro hnízdění poštolek je ideální i pro tyto opeřence. Někteří přičinlivější jedinci začnou dokonce nosit větvičky a budovat hnízdo. Pokračovat ve čtení „Holubí problém“
Zatímco první dva se už toulali po okolí, druhým dvěma to trvalo než se odhodlali vydat se do ulice. Pokračovat ve čtení „Druzí dva“
Poštolčatům v naší lodžii je dnes 34-32 dnů. Dvě starší už běžně vyletují ven poohlédnout se, co se děje na ulici a prozkoumat okolí. Dvě mladší se přes svůj relativně pokročilý věk drží stále doma. Mají zřejmě raději sladký život v bufetu, kam jim tatínek a maminka nosí pravidelně něco menšího do zobáčku. Pokračovat ve čtení „Dolce far niente“
Poslední červnový den nebyl v naší lodžii a jejím okolí rozhodně chudý na události. Byl to den doslova rozlétaný. Pokračovat ve čtení „Podařený výlet“
Nejstarší dvě poštolčata celý den pilně cvičila. To první se brzo po ranním neúspěchu dostalo na kýžené bidýlko nad starým hnízdem. To druhé se zarytě trefovalo o něco níže. Pokračovat ve čtení „Nepodařený pád“