O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes večer se za dveřmi naší lodžie vylíhlo první letošní poštolče, od roku 2007 už šedesáté druhé. Když v 16:26 vrátila poté, co se náležitě posilnila, samička a vystřídala samečka, bylo na hnízdě ještě všech pět vajec. Pokračovat ve čtení „Číslo jedna“
Kolem poletujících je celá řada. Domácí poštolčí samička si jich teď příliš nevšímá, má důležitý úkol řádně vysedět vejce. Ale pokud je nablízku sameček, hned každému cizímu opeřenci jasně ukáže, komuže to tady všechno patří. Pokračovat ve čtení „Kdo poletuje kolem“
Za deště se lov příliš nemusí dařit a tak domácí sameček včera nedostatek hrabošů nahradil hojným počtem maxihousenek. Zmiňovali jsme je už v příspěvku XXL houseňák. Je to zřejmě drvopleň obecný, též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus). Pokračovat ve čtení „Drvopleň obecný“
Nedávno nám psal jseden příznivec „našich“ poštolek a ptal se, cože to má paní poštolka za špinavé peří na břiše a proč si ho nevyčistí. Možná jste si toho také všimli. Vypadá to jako „černá“ díra, takové vypelichané místo v opeření na hrudi. Pokračovat ve čtení „Jak lépe zahřívat poštolčí vejce“
Našemu novému myšímu maskotovi se podpora lovu „našich“ poštolek, jak se zdá, daří. Pan poštolka úspěšně loví a nosí do spíže nebo až domů do lodžie různé drobné hlodavce. Pokračovat ve čtení „Ještě o myších“