„Naše“ tři poštolčata vyletěla z lodžie 2. července ráno. Od té doby jsme je tu příliš často neviděli. Zjevně se jim líbí více venku nežli doma. Vlastně jsme tu neviděli naráz více než jednoho navrátilce. Pokračovat ve čtení „Návraty“
Vždyť přece létat je tak snadné
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“
Co už všechno dovedem
Umění letu „našich“ poštolčat se stále zdokonaluje. Dokáží již přeletět lodžii napodél bez mezipřistání. Přistát na zábradlí na protější straně už zvládají hladce. Je to ostatně o něco níže než startovací místo u dveří: Pokračovat ve čtení „Co už všechno dovedem“
Jako velcí
Jednou z podstatných změn v životě každého poštolčete je, když přestane přespávat na hnízdě, ale začne vyhledávat, tak jako dospělé poštolky, ke spaní místo někde nahoře. Pokračovat ve čtení „Jako velcí“
Je libo hraboše?
Takové malé poštolče, když se vylíhne do správného hnízda, si nežije tak špatně. Alespoň dokud se o něj rodiče řádně starají. Jídlo mu servírují přímo do zobáčku. Dodávka do hnízda má ovšem přednost. Vždy je tedy ve výhodě ten, kdo je dole a ne na bidýlku. Pokračovat ve čtení „Je libo hraboše?“