O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). Pokračovat ve čtení „Jako na jaře“
Sameček, který se zde objevuje po odletu letošního otce poštolčí rodiny, to nemá lehké. Domácí samička ho vytrvale zahání. Dnes tedy zvolil jinou taktiku a přinesl jí hraboše, kterého si vzala a následně spořádala, i když to byla už její druhá odpolední svačina nebo spíše večeře. Prvního hraboše si přinesla sama… Pokračovat ve čtení „Láska prochází žaludkem“
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. Pokračovat ve čtení „Sama samička“
„Naše“ poštolčí samička si dnes v podvečer těsně před západem slunce přinesla do lodžie pěkného vypaseného hraboše k večeři. Na příletu ji pronásledovala nějaká cizí poštolka, ale tu domácí sameček snadno vykřičel. Samička se raději odklidila i s hrabošem někam do bezpečí, ale po chvilce se vrátila a pustila se do něho na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Kdo by odolal“
„Naše“ a nejspíše i ostatní poštolky mají své ustálené denní rituály. Od té doby, co se na začátku září letošní domácí pár opět nastěhoval do naší lodžie, už opět fungují jako spolehlivý ranní budíček. K ustáleným zvykům jejich sousedky, pravděpodobně té, co se sem snažila na konci léta natrvalo nastěhovat, totiž patří kontrola obsazenosti lodžie. Pokračovat ve čtení „Malá ranní rozcvička“