Štítek: 2015

Dnešní den přinesl v naší lodžii a v životě poštolčí rodiny v ní sídlící řadu událostí.

Nad ránem se jednomu z poštolčat podařilo po prvém neúspěšném pokusu přistát na plastovém bidýlku, takto bývalém držáku sušáku na prádlo. Jedno z poštolčat, možná to samé, se pak před polednem vydalo na svůj první samostatný výlet z lodžie, z nějž se po čtyřhodinové nepřítomnosti dokázalo úspěšně vrátit. Brzy za ním zřejmě vyrazí i ta další, která zatím suverénně zvládají méně náročný letecký provoz – jako přelet mezi skřínkou pod oknem, policemi u dveří a zábradlím. Pokračovat ve čtení „Kolik poštolčat se vejde na špičku jehly“

První výpravy poštolčat za hranice hnízda jsou tu. Dnes v 9:18 první poštolče seskočilo z bedýnky do prostoru před zábradlím. V 10:48 už tam pod stoličkou s kamerou snímající zepředu prostor hnízda, kde se dá příjemně rozplácnout na starých šindelech a vyhlížet pod zábradlím přílet rodičů s potravou, byla poštolčata tři. Na snímku níže o tom tomto závažném kroku zatím druhá dvě jen uvažují v bedýnce před hnízdem.

Delší výpravy podél zábradlí směrem ke dveřím do lodžie můžeme očekávat v nejbližších dnech.

Aktuální pokroky jsou zaznamenávány do deníku roku 2015.

Rostou? To víte, že rostou, i když o tom šestém nejmenším se to moc říci nedá. Nicméně stále bojuje o své místo na tomto světě, je čilé a při krmení vždy v prvé řadě. Dnes už je jim 16 – 19 dní. Těm starším už podrůstá peří, mohutně rozcvičují křídla a brzy se vydají na objevné výpravy po lodžii. První už vykročila alespoň do bedýnky před hnízdem. Takto to vypadalo, když jim bylo:

• 5 – 8 dní:

Pokračovat ve čtení „Rostou?“

Časně nad ránem, ještě za šera se vylíhlo šesté, letos poslední poštolče. Jeho příchod na svět signalizovalo vyhození skořápky samičkou ve 4:35. O deset minut později, ve 4:45, se už samo poprvé objevilo pod chrující se samičkou v záběru kamery.

Líhnutí trvalo necelých 67 a půl hodiny. Ve dvou z předchozích sezón se šesti poštolčaty líhnutí trvalo 69 hodin v roce 2010 a 89 hodin 40 minut v roce 2014. V prvním případě nejmenší poštolče nepřežilo, ve druhém ano. Vliv na to neměl zřejmě časový rozdíl mezi prvním a posledním poštolčetem, ale množství potravy. Loňský rok byl vskutku rokem „myším“ a můžeme jen přát letošním poštolčatům, aby ten letošní byl taky takový.

Pokračovat ve čtení „Líhnutí, den čtvrtý“