V sobotu kolem poledního začalo sněžit. Sněžilo a sněžilo, takže bylo lépe se zdržovat pod stříškou lodžie. Domácí poštolčí pár přiletěl hned s prvními sněhovými vločkami.
O poštolčí samičce odněkud ze sousedství, co k nám v poslední době občas zaletí, jsme tu už psali. Dnes se objevila jako obvykle spolu s rozčileným domácím párem. Jen se tak otočila na zábradlí a byla ta tam. Bezprostředně po ní však na zábradlí přistál další vetřelec, urostlý poštolčí sameček. (Pokračování textu…)
Od sobotního rána to vypadá, jako by nastalo jaro. Kdejaký opeřenec v našem okolí se chová, jako by bylo na čase začít hnízdit. Chovají se tak „naše“ poštolky, jejich sousedky i holubi. Ti číhají na každou chvilku, kdy poštolky nejsou doma, ale jsou zpravidla domácími stejně jako jejich soukmenovci vyhnáni. V případě cizí poštolky je reakce okamžitá. Holubi nejsou zřejmě tak vážná konkurence, takže mohou i chvilku pobýt. (Pokračování textu…)
Na Hromnice, jak obecně známo, o hodinu více a zimy polovice. „Naše“ poštolčí samička už opravdu tráví nočním odpočinkem na bidýlku méně času, takže má ona i její druh více času na aktivity denní. Ty ovšem nepřipomínají zimy polovici, ale spíše začátek jara. (Pokračování textu…)
Ranní hraboš nebyl na Hromnice tím posledním. Toho si přinesla poštolčí samička těsně po druhé odpolední. Zda ji dostala od samečka není jisto, ale je to docela pravděpodobné, protože celý den pobývala někde poblíž. (Pokračování textu…)
