Ještě dnes ráno byli tři.
Ale jedno už se moc nemělo k jídlu, vlastně kdoví, zda vůbec dnes ještě něco jedlo. Před sedmou si šlo sednout stranou od ostatních doprostřed hnízda a když pak samička přišla za minutu sedm krmit, už se nepřidalo k ostatním a odešlo do kouta. Po krmení se k němu přidala zbylá dvě poštolčata a schoulila se spolu v koutě do klubíčka. Při příštím krmení ve čtvrt na devět už nevstalo. A odpoledne, protože v přírodě nic nepřijde nazmar, posloužilo samo za potravu svým sourozencům…. (Pokračování textu…)
Ve středu nám mají demontovat zábradlí lodžie. Údajně to má být rychlá operace. Dvojice horolezců zábradlí odšroubuje a snese. Poštolčata by tuto akci měla přečkat v hnízdním koutě a zůstat pak v lodžii do té doby než sama vyletí. Do té doby zůstane lodžie až na zábradlí tak, jak je. Lešení by se mělo zastavit o patro níže.
Dnes jsme se raději dříve nežli později, protože jsme nevěděli, jak se na to budou poštolčata tvářit, chtě nechtě pustili do stěhování kamer. Přesněji těch dvou, co byly až příliš blízko u zábradlí. Stolička s kamerou snímající prostor před hnízdem se přesunula těsně ke skříňce, kamera snímající hnízdo zepředu putovala ke dveřím. Stěhování proběhlo na několikrát v době, kdy samička zrovna odlétla po krmení.
Samička tráví s poštolčaty čas nad ránem, kdy je ještě chladno (2016/06/03)
Takže ještě jeden snímek hnízda zepředu z dnešního rána.
A poštolčatům držte palce…
Demontáž zábradlí naší lodžie, původně avizovaná na středu, proběhla až dnes, v pátek 10. června a zabrala necelou půlhodinu od půl desáté do desíti. Jak už to tak bývá, všechno bylo trochu jinak. Nedemontovalo se zvenčí, ale zevnitř, takže důmyslný koš, který jsme předtím nastražili jako bariéru mezi bedýnku před hnízdem a zábradlím, putoval rychle na bedýnku. A ještě jeden jsme dali před truhlík pro případ, že by poštolčata napadlo v panice vyrazit ven. Věk na to zatím nemají, což svým chováním při celé operaci potvrdila. Seděla v koutě v truhlíku a jen koukala… Hodní horolezci, kteří demontáž prováděli, pak opatrně košíky sebrali.
Když ještě bylo, dale se využít na soustu věcí.
Dalo se na něm besedovat se sourozenci:
Už jste si toho možná všimli, možná dosud ne. Všechno je zase jinak a možná ještě jinak bude.
Naivně jsme se domnívali, že dohoda nestavět lešení před naší lodžií do odletu ptáků, platí. V sobotu 11.června se nám lešení před lodžií objevilo. Poštolčatům bylo včera minimálně 23 dní (pokud z pěti přežilo to nejmenší, druhé bude o den nebo dva starší). Oproti minulým letům, kdy nám už dvacetidenní poštolčata ťapala čile přede dveřmi, se tato dvě přeživší letošní drží na hnízdě a zatím se neodvážila dále než do bedýnky. Přísun potravy je zřejmě dostatečný, tak proč opouštět známé jistoty…
Samička přistává s úlovkem (2016/06/12) (Pokračování textu…)
