Když začne poštolka řádně sedět na vejcích, je potřeba vždy provést poslední úpravy nezbytné pro to, abychom ji ani samečka příliš nerušili chozením do lodžie. A tak jsme dnes přemístili dva jarní květináče ze skříňky, kde o velikonocích nahradily vánoční stromeček, dolů těsně přede dveře, kde je bude možno z pootevřených dveří snadno zalévat. Ostatní rostliny v lodžii už vzaly za své v letech minulých a slouží již jen jako bidýlka pro poštolčata trénující umění letu a přistání.
Sameček vyhlíží, co se děje u dveří (Pokračování textu…)
Jak se ukázalo v neobvykle studenou neděli na sv. Jiří, nejen, že nevylezli hadi a štíři, tradiční to součást jídelníčku našich poštolek, ale neobjevilo se ani další vejce, takže jejich definitivní počet pro tento rok je pět.
Samičku sedící na vejcích dnes vyrušila nezvaná návštěva cizího mladistvého páru, který prolétl do lodžie pod zábradlím. Ostraha hnízda před cizími opeřenými vetřelci, hlavně před soukmenovci je vždy důležitá. A taky sezení na vejcích musí být po několika dnech nudný stereotyp a tak „naše“ samička okamžitě vystartovala z hnízda a jasně dala cizincům najevo, čí je tato velebudka.
Tak první letošní poštolče už je na světě. Vylíhlo se dnes, 17.května mezi 16:16 a 16:23.
Za těch deset let, co u nás poštolky bydlí, se již párkrát (přesně řečeno do dnešního dne třikrát) přihodilo, že nejslabší poštolče uhynulo. Dvakrát to byla poštolčata ve věku přibližně 10 dní, která zřejmě doplatila na to, že je samička přestala přes noc zahřívat. To loňské dokonce dosáhlo věku 29 dní, ale rozdíl mezi ním a sourozenci už byl takový, že nemělo nejmenší šanci urvat si mezi sourozenci potřebný díl potravy. Poštolčí samičky nad nimi ve všech případech zlomily hůl daleko dříve než to nám lidem dávalo smysl. Dnes takto samička odepsala druhé letošní poštolče. Vylíhlo se o půl šesté ráno a samička mu pomáhala stejně tak, jako tomu včerejšímu prvnímu, zbavit se skořápky. Od 6:25 ho však přestala zahřívat.
