Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?
2007
Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích. O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.
2007/06/29
Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.
