O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Přímé přenosy a videoreportáže (nejen) z hnízdění ptáků.
„Naše“ letošní poštolky se zatvrzele zdržují v horní části lodžie a tak původní důmyslné rozmístění kamer zaměřených do všech zákoutí na její podlaze pozbývá smysl. Lze tam ulovit leda tak holuba anebo v lepším případě třeba sýkorku:
Sýkora koňadra na průzkumu lodžie (21.4.2017) Pokračovat ve čtení „Kamery, kamery, hejbejte se“
Bílé poštolčí vejce je trochu jako bílá vrána. Ne, že by je občas poštolky nesnesly. Letos se to přihodilo samičce ve švýcarském Lausen už podruhé. První vejce bylo a je zrzavé jak se na poštolčí vejce patří, ale to druhé bílé mělo smůlu a samička ho hned první den zkonzumovala. Dnes snesla další bílé vejce, ale ponechává ho stranou. Pořádně zasedá ale zatím hlavně na to první.
Jelikož se u nás v lodžii nic moc neděje, vypravili jsme se ještě na jedno velikonoční pozorování. O tom, že poštolky hnízdí již několik na zámku ve Slavkově u Brna je nám známo z článku Zámecké poštolky publikovaného již před několika lety na stránkách veslavkove.cz. Barokní římsa na fasádě od Domenica Martinelliho je pro takové poštolčí hnízdo více než dostatečně široká.
Na střeše nad severním křídlem zámku jsme zastihli pouze jeden pár. Pravda, po Bučovicích a Malenovicích jich bylo co do počtu poněkud málo, ale i tak nás potěšily. Snad se jim letošní hnízdění vydaří…
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
V bajce Jamese Thurbera Kavky na ciferníku (The daws on the dial) se mladý Jack Kavka zarputile snaží se svou družkou vystavět hnízdo na minutové ručičce městských hodin. Nejprve ve čtvrt na devět, pak pro jistotu dříve ve čtvrt na sedm… Pokračovat ve čtení „Kavky na ciferníku“