O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)
„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. Pokračovat ve čtení „Poštolkovi a sýkorkovi“
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Tlupa sýkorek, která se objevuje pravidelně dopoledne v naší lodžii se snaží prošmejdit všechna místa, kde by se dalo najít něco k snědku.
Něco dobrého by se mohlo skrývat i za bidýlky a konzolami poliček:
Tak, jako každý podzim navštěvuje naši lodžii pravidelně ptačí drobotina. Smíšená tlupa složená ze sýkor koňader a modřinek, často doprovázená i brhlíkem, obvykle prošmejdí všechna zákoutí tohoto velkého krmítka s cílem najít něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Nebezpečné krmítko“
Než poštolky začaly vyhánět sýkorky a jinou drobotinu z lodžie (Nebezpečné krmítko), tak tu bylo opravdu rušno… Pokračovat ve čtení „Rej sýkorek“