O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Savci (Mammalia)
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“
V noci bývá v naší lodžii docela klid, pouze pár poštolčích nájemníků poklimbává na bidýlku. Dnes ještě za tmy po čtvrté hodině ale dovnitř vlétli jiní okřídlení návštěvníci, netopýři.
Někdy se zkrátka předání úlovku nepovede. Dnes nedočkavá paní poštolka doslova vyrazila panu poštolkovi z pařátu hraboše, kterého jí přinesl k obědu. Hraboš skončil v dolním koši, odkud ho pan poštolka vylovil a odletěl s ním do spíže. Paní poštolka tak o hraboše přišla, i když tomu nejprve nechtěla uvěřit a hledala ho dole v koši… Pokračovat ve čtení „Ztráta hraboše“
Nestalo se to poprvé. Letos dokonce poněkolikáté. Na jídelním lístku našich poštolčích podnájemníků jsou – hlavně teď na jaře – naši oblíbení sousedé netopýři. Dnes na lovecké zvyky „našeho“ pana poštolky zase jeden doplatil. Pokračovat ve čtení „Netopýří problém“
Vysněný kraj blahobytů, kde pečení hraboši padají sami poštolkám do zobáku, možná existuje někde v poštolčích bájích a pověstech. Ve skutečném životě je letící hraboš obvykle nesen v pařátech či zobáku dravce. Občas pak hrabošův pád způsobí to, že ho poštolka upustí. To se právě přihodilo „naší“ paní poštolce dnes odpoledne. Pokračovat ve čtení „Letící hraboš“