O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Hraboš polní (Microtus arvalis) – drobný hlodavec velikosti myši domácí; má zavalitější tělo, menší uši, kratší ocásek. Důležitá součást jídelníčku malých šelem a dravců.
Již na základní škole nás paní učitelka Sladkovská poučila, že sameček od hrdličky se jmenuje kulásec, což jasně vyplývá z Máchova Máje:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj. Pokračovat ve čtení „Poštolčin zval ku lásce hlas“
Hadi a štíři už vylezli s velmi teplým počasím již před sv. Jiřím. „náš“ sameček mnoho takových úlovků samičce nepředkládá: Pokračovat ve čtení „Na svatého Jiří“
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
„Naše“ poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby. Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
