Co se ptactva týče, zdá se být poezie plná pěvců, zvláště těch dobře rýmujících se. Ovšem v básni Mé ptactvo Oldřicha Mikuláška krouží i poštolka: Pokračovat ve čtení „Mé ptactvo“
Poštolčí blues
Poštolek je v české poezii, jak už zde bylo mnohokráte řečeno, poskrovnu. Poštolčí e-poštou ovšem dorazilo Poštolčí blues od jednoho karlínského kosa, kteréžto je názorným dokladem toho, že inspirační roli poštolek pro českou poezii nelze podceňovat Pokračovat ve čtení „Poštolčí blues“
Kočka na větvi a na balkoně
Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“
O ptácích a darech vánočních
Při hledání vánočních zmínek o poštolkách jsme potkali i jiné ptactvo a ptačí souvislosti, které dlužno zmínit.
Koroptev polní; snímek K.Pitk (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
Koledy české i moravské rozhodně nejsou na výskyt ptactva chudé. a to ani tehdy, když „Není ptáčka, ani křepelice / samé zimy, samé zimy, samé metelice“ (Byla cesta byla ušlapaná). Pokračovat ve čtení „O ptácích a darech vánočních“
O kosech a poštolkách
Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.
