O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus), poštolka jižní (Falco naumanni), poštolka rudonohá (Falco vespertinus). poštolka pestrá (Falco sparverius), poštolka australská (Falco cenchroides)…
„Naše“ poštolčata už umějí docela hlasitě hulákat. Činí tak při spatření některého z rodičů v očekávání, že dostanou něco menší či většího k snědku. Tento pokřik si trénují na dobu, kdy už budou poletovat někde poblíž venku, ale ještě stále budou závislá na zásobování od rodičů. Pokračovat ve čtení „Co pro nás máš?“
Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou. Zdobí je už jen poslední zbytky chmýří a co nevidět se už zřejmě vydají na výlet na zábradlí nebo na skříňku pod oknem. Pokračovat ve čtení „Krmení malých dravců“
Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou, postupně jim podrůstá peří a ochmýření mizí. Stále více je to také láká do koše vedle hnízdní bedýnky. V pondělí večer už v něm byla všechna. Pokračovat ve čtení „Mezi bedýnkou a košem“
Takové dvacetidenní poštolče se už chce podívat za hranice bedýnky, ve které se vylíhlo. V tomto věku už je zkrátka čas na první výlet do koše. Pokračovat ve čtení „Hurá do koše“
Aby bylo jasno, nehodoval strakapoud, ale poštolky. Rozhodně nepatří k běžným poštolčím úlovkům. Přinesl ho otec poštolka, kterému ho s hlasitým křikem vzala a odnesla matka poštolka. Pokračovat ve čtení „Strakapoudí hody“