O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dravci (Accipitriformes)
Od té doby, co se začátkem února objevily v naší ulici navrátivší se poštolky, skoro každý den se aspoň jedna snaží proniknout do naší lodžie. Domácí si ovšem svoje teritorium dobře střeží. Nevítané hosty nevítají, ale rázně zahánějí. Pokračovat ve čtení „Hosté a domácí“
K začátku každé hnízdní sezóny patří dárky, které poštolčí sameček nosí samičce. Těch opravdu přesných nebyl během února ještě mnoho. Samička se ještě celý den v lodžii nezdržuje a tak ji sameček často poté, co nějakého toho hraboše přinese, odlétá hledat. Pokračovat ve čtení „Sem tam nějaký ten hraboš“
Svatovalentýnské ráno v naší lodžii bylo dosti rušné. Rozruch vzbudila jedna cizí poštolka. Pokračovat ve čtení „Poštolčí svatý Valentýn“
Přestože mrzne, tak se „naše“ poštolky začínají chovat jako na jaře. Může za to zřejmě jednak prodlužující se den, jednak potřeba potvrdit si, že k sobě patří, poté, co úspěšně zahnali vetřelce. Pokračovat ve čtení „Ve vzduchu je láska a nejen ona“
Společenské pravidlo, že dáma má přednost, platí i u poštolek. Pokud přednost nedostane, dokáže si ji vynutit. Pokračovat ve čtení „Dáma má přednost“