Byl u nás kolega s pěkným ptačím jménem Slavík a když spatřil „naše“ poštolky, zarecitoval:
Krmí či nekrmí?
V minulých sezonách jsme tu měli samečky kteří byli natolik emancipovaní, že poštolčata sami krmili. Vynikal mezi nimi sameček z roku 2014, který nejenže krmil společně se samičkou, ale krmil i samičku, když se líhla mláďata a pak i poštolčata přímo pod ní:
Když tři jedí za pět
Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.
Obrázky ze života v naší lodžii
Obrázky ze života v naší lodžii (fotografie, snímky a záznamy z kamer najdete v archivu, který je dostupný zde.
V tomto příspěvku přinášíme jeden z obrázků z dnešního relativně klidného dne: Drzý holub se promenuje na podlaze lodžie pře hnízdem. K urychlenému odletu ho přiměje to, že přilétá sameček s myšem pro samičku.
Opravdu ví nejlépe co dělat?
Dnes dopoledne v 10:41 se vylíhlo poslední vejce. Byl krásný den, oteplilo se, sameček nosil pravidelně proviant, samička pečlivě krmila a přebytky (a nebylo jich málo) ukládala do koutů kolem hnízda. Ještě teď jsou ve škvíře mezi bedýnkou a truhlíkem minimálně tři odložení hraboši. I na stavbě byl klid, který zde vzácně panuje už od začátku týdne; jen dva dělníci lepili polystyren na nejvzdálenějším domě.
