Když takhle po ránu nebo v podvečer neprší, bývá kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie docela rušno. Pokračovat ve čtení „V ranním slunci“
Mezi bedýnkou a košem
Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou, postupně jim podrůstá peří a ochmýření mizí. Stále více je to také láká do koše vedle hnízdní bedýnky. V pondělí večer už v něm byla všechna. Pokračovat ve čtení „Mezi bedýnkou a košem“
Hurá do koše
Takové dvacetidenní poštolče se už chce podívat za hranice bedýnky, ve které se vylíhlo. V tomto věku už je zkrátka čas na první výlet do koše. Pokračovat ve čtení „Hurá do koše“
Strakapoudí hody
Aby bylo jasno, nehodoval strakapoud, ale poštolky. Rozhodně nepatří k běžným poštolčím úlovkům. Přinesl ho otec poštolka, kterému ho s hlasitým křikem vzala a odnesla matka poštolka. Pokračovat ve čtení „Strakapoudí hody“
Hranice hnízda
Poštolčí hnízdo v naší lodžii má hranici jasně vymezenu stěnami bedýnky, ve které se poštolčata od r. 2018 líhnou. Dnes se na okraj bedýnky a s ní sousedícího koše odvážilo vystoupat první poštolče (to s modrým kroužkem). Pokračovat ve čtení „Hranice hnízda“