O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nešlo o blues. ale o hraboše, tedy o jednoho z mnoha hrabošů, kterými teď pan poštolka obdarovává svou družku. Křik je přitom vždy velký a nejinak tomu bylo i dnes před púl třetí odpoledne. Poštolka, která se za domácím pánem přiřítila, nebyla ovšem ta jeho. Statečně před ní hraboše chránil vlastním tělem a a pak s ním raději odletěl s cizinkou za patami. To už dorazila velmi rozčilená domácí paní a předání datu té jediné správné se konečně podařilo. Pokračovat ve čtení „Jen a jen pro tebe“
Dnes ráno trávil „náš“ poštolčí pár obvyklým způsobem. Bylo slunečné a tak si mohli dát s výhodou sluneční lázeň. Paní poštolka teď pořád po panu poštolkovi něco hlasitě vyžaduje a jen on jí rozumí, co vlastně chce. Pokračovat ve čtení „Březnové ráno“
„Naše“ poštolky pravidelně tráví noci v lodžii. Pokud zrovna tím směrem nefouká, preferují přitom bidýlka nad starým hnízdem. Ráno se před odletem obvykle ještě zdrží. Pokračovat ve čtení „Časně zrána“
I když astronomické jaro má letos začít až 20. března ve čtyři ráno, tak pro naše poštolky už zřejmě začalo. Námluvy, dá-li se to takto u stabilního poštolčího páru nazvat. se rozjeli v plném proudu od 19. února. Pokračovat ve čtení „Přípravy na jaro“
„Naše“ paní poštolka je už prakticky zcela závislá na zásobování, které zajišťuje její druh. Nosí všelicos, hlavně však hraboše. 2. března jí na oběd přinesl nezvykle zbarveného, takřka bílého myše. Pokračovat ve čtení „Bílý myš“