Rubrika: Nájemníci a návštěvníci

Předpověď počasí slibovala teploty pod bodem mrazu a tak jsme minulou sobotu vypnuli letní kamery a uložili je k zimnímu odpočinku. V lodžii teď běží jen ty dvě nejodolnější, které zvládnou provoz při teplotách do -20^oC. Zřejmě to bylo poněkud ukvapené, žádné mrazy se nekonaly. Poštolčí pár se ostatně ještě letos nevytratil na lepší bydla. Obvykle nejdříve mizí samička a vzápětí po ní sameček už někdy po polovině října, když nastanou první podzimní mlhy a plískanice. Letos jsou stále tu. Vracejí se se západem slunce a s jeho východem obvykle odlétají, pokud se ještě chvíli nesluní. Občas zaletí i přes den a tvrdě hájí hnízdní lodžii proti svým soukmenovcům i holubům, kteří o ni také jeví zájem. A výjimečně proženou i sýkorky, které se ale objeví obvykle až někdy kolem desáté a tudíž se minou… (Pokračování textu…)

Už z toho, jak sameček začal nosit v září samičce hraboše bylo jasné, že na něho přichází druhé jaro. I když už je listopad, tak drobnou pozornost donese skoro každý den a pravidelně před samičkou předvádí, jakým je budovatelem hnízd. Důlek, který vyvrtěl, je dokonalý. A skoro každé ráno se se samičkou páří na zábradlí či na bidýlku.

(Pokračování textu…)

Během prvního říjnového víkendu proběhl v Evropě již tradičně Festival ptactva (EuroBirdwatch). Jeho ohlasy najdete na českých i zahraničních stránkách.

Pro „naše“ poštolky i tlupu sýkorek, která je u nás pravidelným návštěvníkem kolem desáté hodiny dopolední, byl ovšem třetí i čtvrtý říjen den jako každý jiný. Pro migraci se zatím nerozhodly. A rorýsi ti už jsou dávno pryč…

(Pokračování textu…)

Ne že by se to někdy předtím nepřihodilo, ale zachytit něco takového se nám podařilo za tu dobu, co jsou u nás poštolky v podnájmu, asi jen jednou nebo dvakrát.

Sameček, ten mladší, ještě plně nevybarvený, který je aktuálně pánem v lodžii, přinesl dnes odpoledne do lodžie samičce hraboše. Po jejím příletu odstartoval i s myšem pod zábradlím, načež se hodnou chvíli takto honili. Pokud myše skutečně samičce předal, stalo se tak mimo lodžii… (Pokračování textu…)

I sokol stěhovavý může hnízdit v truhlíku. Chce to však o dost pater více než je u nás v kraji zvykem. Příběh z Chicaga s úžasnými fotografiemi, které pořídil Luke Massey, si můžete přečíst v článku Peregrines—and a Photographer—Bunk Out at Chicago Man’s Apartment.

U snímku sokola promenujícího se po zábradlí se nabízí srovnávací foto s jedním naším poštolčetem z roku 2007:

Upřímně řečeno, kdo se má vyznat v tom, kdo jsou právě dnes domácí.

Už přes týden se tu objevují dva samečci. Pokud jich ovšem není více. Na počet dvou usuzujeme z počtu zároveň zastižených. Kromě toho plně vybarveného i druhý, kterému zatím nezešedla hlava, ale pouze ocasní pera. Mohl by to být ten, který zde vyvedl letos mladé. Samička je možná jen jedna. V tom případě střídavě fandí jednomu i druhému. Pokud se totiž dva samečci v lodžii potkají, nevyhnutelně to vedou minimálně k tomu, že se jeden druhého snaží vykřičet. Oba jsou vytrvalí a zahnaný soupeř ještě dlouho oblétává kolem a pokouší se o nálety.

Samička pomáhá jednomu ze samečku vyhnat toho druhého. (Pokračování textu…)

Drama zápasu z minulého týdne už odeznělo. Mladistvá vítězná poštolka se brzy nabažila toho, že lodžie je její. Ovšem poštolčí pár zas tak s návratem nespěchal. Už jsou zase zde, On a Ona. Kdoví, zda ti stejní… Ovšem jsou tu i holubi, kteří bystře využili volný prostor a oslabení ostrahy. Považují hnízdo za své a odvážně je brání proti poštolkám. Ty se útokům na ně spíše vyhýbají. Pouze občas se pokusí holuby zahnat. Zvláště sameček, když se chce prohodit před samičkou. Povětšinou můžete vidět oba páry, jak předstírají, že o sousedech vlastně nic nevědí. Občas napětí přeci jen zhoustne, ale většinou se to jen omezí na vzájemné nerudné pozorování. Poslední zbytky respektu přitom občas holuby přiměje, aby vyklidili pole. Po většinou je však jejich zahánění na nás. lidech domácích…

(Pokračování textu…)

Ve středu 26. srpna 2015 došlo zřejmě k nové změně podnájemníka naší lodžie.

V podvečer, když byl již v lodžii sameček usazený na bidýlku a samička schovaná v koutě pod policemi u dveří, přiletěla další poštolka, zřejmě odrostlé poštolče, každopádně dosud vybarvené podobně jako samička. Chvilku trvalo, než se samičkou navzýjem zpozorovaly. Pak se však upoutal lítý boj, který svými hlasitými projevy zaujal i kolegy, s nimiž jsme zrovna probírali důležité „nepoštolčí“ věcí na Skypu. Souboj, při němž zápasící  poštolky po celou čtvrthodinu střídavě vyletovaly z lodžie a zase se do ní vracely, zaujal dle očitých svědků i kolemjdoucí spoluobčany dole na chodníku. Není ani příliš divu; také byste se při procházce zase poklidného letního podvečera zastavili, kdyby Vám nad hlavou prolétla vzájemně propletená a třepotající se změť křídel. (Pokračování textu…)

Nikoliv pode a nade mlejnem husy, ale poštolky v naší lodžii.

Po celý den opakovaně otravovalo odrostlé poštolče, přeletovalo po celé lodžii a přistávalo na kameře na dveřích, takže ji několikrát nastavilo nečekaným a neotřelým způsobem. Jakožto staří suchaři a konzervativci jsme ji pak museli nastavovat zpět.

Večer se pak zřejmě ten samý výrostek popral u dveří se samičkou.

(Pokračování textu…)