O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Nová poštolčí samičky, co se v únoru připojila k domácímu panu poštolkovi, odlétala vždy večer přespat někam jinam. To se ale v pondělí večer změnilo. Přiletěla za soumraku, srazila se samečkem, který už odpočíval na bidýlku a poté, co ho z něj shodila, raději uletěl. Pokračovat ve čtení „Noční život“
Kavkovi se stále potloukají v nejbližším okolí naší lodžie. Drze obletují i v době, kdy jsou „naše“ poštolky doma. Pokračovat ve čtení „Zase ti kavkovi“
Nová paní poštolka v naší lodžii už patrně sama neloví. Z příležitostných dárků od pana poštolky se stalo pravidelné zásobování. Pokračovat ve čtení „Zásobování“
Možná ji přilákalo to, jak domácí pan poštolka předal paní poštolce prvního ranního hraboše. Přiletěla si jen tak na zábradlí, což nejen rozčílilo pana poštolku, ale i jeho družka se obratem vrátila i s hrabošem a vetřelkyni zahnala. Pokračovat ve čtení „Drzá poštolka“
„Naše“ nová paní poštolka tráví stále více času v lodžii. Občas má zřejmě dlouhou chvíli a tak si čekání na dalšího hraboše krátí všelijak. Už prozkoumala i poličku s kamerou nad bidýlky nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Dlouhá chvíle“